SK 
1. Máte nedostatek železa? Tělo vám to může signalizovat dlouho předtím, než se objeví anémie
Ráno se cítíte unavení. Probudíte se a nejraději byste si hned zase lehli. Při chůzi do schodů se zadýcháváte více než dřív, máte studené ruce a nohy, hůře se soustředíte, vypadávají vám vlasy nebo máte pocit, že váš mozek prostě nefunguje na sto procent?
Jednou z největších chyb při nedostatku železa je totiž představa, že nedostatek železa se rovná anémii. Není to totéž. Anémie může být až pozdějším důsledkem dlouhodobého nedostatku železa. Organismus má své zásoby a určitou dobu dokáže udržovat hladinu hemoglobinu v referenčním rozmezí, i když jeho zásoby železa již postupně mizí.
Jedním z ukazatelů této „železné rezervy“ je feritin – bílkovina, která v těle ukládá železo. Člověk proto může mít ještě normální hladinu hemoglobinu, ale již nízkou hladinu feritinu. Mluvíme tedy již o nedostatku železa bez anémie. A ten se může projevovat dlouho předtím, než se v krevním obrazu objeví klasická anémie.
Zde je však další háček. Ani feritin není dokonalým ukazatelem, protože člověk může mít zánět, feritin na první pohled „v pořádku“, a přesto může být dostupnost železa pro buňky nedostatečná. Proto se v nejasných případech zaměřujeme i na další parametry, například saturaci transferinu, CRP a kompletní krevní obraz.
A teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu.
Železo totiž nepotřebujeme pouze k tvorbě hemoglobinu. Potřebují ho také mitochondrie k výrobě energie (což málokdo ví), svaly, enzymy i nervový systém. Když ho začne být málo, tělo se musí rozhodnout, kam ho pošle přednostně.
A člověk to může pocítit mnohem dříve, než vám lékař sdělí diagnózu, že trpíte anémií.
Proto bychom únavu, slabost, zhoršenou koncentraci nebo nevysvětlitelný pokles výkonnosti neměli automaticky přisuzovat věku nebo stresu, protože nejde jen o to, kolik železa máme v krvi, ale také o to , kolik ho máme uloženo, kolik je ho k dispozici a zda ho naše buňky vůbec dokážou správně využít.
A to je mnohem zajímavější biologie, než se na první pohled zdá.
2. Železo není jen v krvi. Bez něj buňky ztrácejí energii.
Když se řekne železo, většina lidí si představí krev a hemoglobin. Je to správné, ale je to jen polovina příběhu. Železo potřebujeme nejen k přenosu kyslíku do buněk, ale také k tomu, aby z něj buňky dokázaly vyrobit energii. A tady vstupují do hry naše staré známé mitochondrie – malé elektrárny buněk.
Železo je součástí bílkovin a enzymů dýchacího řetězce, jehož prostřednictvím mitochondrie produkují ATP. Jinými slovy: železo pomáhá dopravit kyslík do buňky a poté buňce pomáhá tento kyslík energeticky využít. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, je to trochu jako dovézt benzín na čerpací stanici a zároveň ho potřebovat i v samotném motoru.
Bez železa může začít selhávat jak samotná doprava, tak i elektrárna.
I mozek si toho velmi rychle všimne. Patří mezi energeticky nejnáročnější orgány těla a železo potřebuje i pro normální fungování nervového systému a tvorbu některých neurotransmiterů. Proto se jeho nedostatek nemusí projevit pouze bledostí nebo dušností. Může se dostavit únava, zhoršená koncentrace, zpomalené myšlení, ale i známý pocit „brain fog“ – mozkové mlhy, o které jsem mluvil ve svém článku Mozková mlha, ale i ve videu na IG a FB.
Člověk si pak řekne: „Jsem vyčerpaný. Nemám motivaci. Asi potřebuji dovolenou.“ Možná ano, ale někdy nepotřebuje dovolenou jen člověk, ale ijeho mitochondrie potřebují dovolenou, tedy železo.
Proto je chybou vnímat železo pouze jako „minerál pro krev“. Je to jedna ze základních složek energetického systému celého organismu.
3. Proč hladina železa klesá – a proč jsou ženy zvláštní případ
Železo má jednu nepříjemnou vlastnost: tělo s ním umí velmi dobře hospodařit, ale nemá žádný elegantní mechanismus, kterým by se ztracené železo samo vrátilo zpět. Když o něj přijdeme např. krvácením, musíme ho znovu přijmout.
A právě proto jsou ženy ohroženy nedostatkem železa výrazně častěji.
Každá menstruace znamená ztrátu krve a s ní i železa. Při silnějším nebo delším krvácení mohou být tyto ztráty značné.
Přidejme k tomu těhotenství, během kterého dramaticky roste potřeba železa pro matku, placentu i vyvíjející se dítě, a zásoby se mohou vyčerpávat mnohem rychleji, než je žena schopna doplňovat.
Menstruace však není jediným viníkem. Nedostatek může vzniknout i při nízkém příjmu železa, při intenzivním vytrvalostním sportu, při vegetariánské či veganské stravě, ale také v případě, že železa přijímáme dostatek a střevo ho prostě nedokáže dobře vstřebat. Problémem mohou být například některá onemocnění trávicího systému nebo chronické krvácení, které člověk nemusí vůbec zaznamenat.
V tomto případě platí velmi důležité pravidlo: Pokud železo opakovaně doplňujete a jeho hladina opět klesne, nestačí si koupit další balení. Je třeba zjistit proč, protože někdy je železo v těle dokonce přítomné, jen zůstává „uzamčené ve skladu“ a buňky se k němu nedostanou.
Klíč od tohoto skladu drží jedna fascinující molekula, o které většina lidí nikdy neslyšela.
Jmenuje se hepcidin.
4. Hepcidin: malý strážce, který rozhoduje, kolik železa pustíme dál
Pojďme se tedy nyní podívat na jednu z nejzajímavějších postav celého příběhu, a tou je hepcidin, o kterém většina z vás ještě neslyšela.
Jedná se o hormon produkovaný především v játrech, který funguje tak trochu jako vrátný železa. Je-li hepcidinu hodně, omezí vstřebávání železa ze střeva a zároveň ztíží jeho uvolňování ze zásob do krve. Železo tedy v organismu sice může být, ale zůstává jakoby zamčené ve skladu.
A co hepcidin dokáže zvýšit? Především zánět. Je to dokonce součást přirozené obrany organismu – tělo při infekci nechce poskytovat železo mikroorganismům. Problém nastává, když zánět přetrvává dlouhodobě. Zajímavé je, že hepcidin může dočasně zvýšit i samotná dávka železa. Proto dnes již neplatí jednoduché pravidlo: čím více železa a čím častěji, tím lépe.
A tady se konečně dostáváme k molekule, která mě na tomto příběhu baví nejvíc, k laktoferinu, protože moderní pohled na suplementaci železa už nemusí být jen o otázce: „Kolik miligramů železa obsahuje kapsle?“
Mnohem zajímavější otázka zní: „Co se s tím železem v těle vlastně stane?“
5. Laktoferin: když k železu nepřidáme jen další železo, ale jeho biologického partnera
A teď podle mě přichází nejzajímavější část celého příběhu o železu a anémii.
Laktoferin je přírodní bílkovina schopná velmi pevně vázat železo. Nacházíme jej v tělních sekretech a mimořádně zajímavá je jeho přítomnost v mateřském mléce, zejména v kolostru. Příroda tedy již dávno „pochopila“, že s tak reaktivním prvkem, jakým je železo, je třeba zacházet velmi sofistikovaně.
Laktoferin totiž není jen obyčejný transportér. Souvisí s hospodařením organismu se železem, imunitní odpovědí a zánětem.
A právě vztah laktoferin – zánět – hepcidin – železo je dnes předmětem velkého vědeckého zájmu.
Klinické studie a metaanalýzy přinášejí slibné výsledky u parametrů, jako je hemoglobin či feritin, a zajímavá je také jeho dobrá gastrointestinální snášenlivost – to znamená, že vám nemusí být po užití železa s laktoferinem špatně.
A to zcela mění způsob, jakým můžeme na suplementaci nahlížet. Místo otázky: „Jak dostat do kapsle co nejvíce železa?“
se můžeme ptát:
„Jak vytvořit podmínky, aby s ním tělo dokázalo co nejlépe hospodařit?“
Právě proto jsme naše nové železo s laktoferinem nezaložili pouze na samotném železu. Spojili jsme ho s laktoferinem a dalšími látkami, které mají v metabolismu železa biologický význam.
Protože u železa někdy skutečně nemusí rozhodovat jen to, kolik ho přijmeme, ale to, co s ním tělo dokáže udělat. A právě v tom vidím největší výhodu laktoferinu.
6. Ne každé železo je stejné. Rozhodující je i jeho původ.
Když si prohlédnete většinu doplňků stravy s obsahem železa, najdete na etiketě názvy jako síran železnatý, fumarát železnatý nebo bisglycinát železa. Jedná se o různé sloučeniny železa a každá z nich má své vlastnosti, výhody i omezení.
My jsme se rozhodli jít ještě jinou cestou.
V našem přírodním železu a v Iron Gummies používáme železo rostlinného původu získané z listů kari (Murraya koenigii). Rostlina přijímá minerály z půdy a začleňuje je do své přirozené rostlinné matrice. Výsledkem tedy není klasická izolovaná železnatá sůl, ale zdroj železa pocházející z rostlinné biomasy.
A právě tato filozofie se nám v naší firmě líbí – nesoustředit se pouze na číslo v miligramech, ale také na to, odkud železo pochází a v jaké matrici ho přijímáme.
Pro lidi, kteří upřednostňují rostlinný zdroj, jsme proto vytvořili Iron Gummies s přírodním železem z kari listů. A pokud chceme jít ještě dál a podívat se i na samotné hospodaření organismu se železem, máme železo kombinované s laktoferinem, kterému jsme věnovali předchozí kapitolu.
Chutný doplněk stravy obsahující přírodní železo z listů kari.
Protože u železa neexistuje jen jedna otázka:
„Kolik miligramů obsahuje?“
Stejně důležité může být:
„Odkud pochází, jak ho snáším a co s ním moje tělo dokáže udělat?“
A právě v tom se moderní suplementace železa začíná lišit od jednoduchého pravidla „čím více železa, tím lépe“.
7. Železo není vitamín, který je třeba brát „pro jistotu“
U železa máme zvláštní zvyk. Když jsme unavení, začneme ho doplňovat. Když to nezabere, zvýšíme dávku. A když to stále nezabere, zkusíme jinou značku.
Železo však není bonbón.
Je to životně důležitý prvek, s nímž organismus nakládá velmi opatrně. Proto má suplementace smysl především tehdy, když víme, že železo skutečně chybí a proč chybí. Krevní obraz, feritin, saturace transferinu a podle situace i CRP nám dokážou říct mnohem více než samotný pocit únavy.
A pokud se nedostatek opakovaně vrací, nehledejme stále silnější tabletu. Hledejme příčinu. Ztráty krve, špatné vstřebávání, zánět, strava nebo problém s hospodařením se železem.
Protože po celém tomto příběhu o železu a anémii je nejdůležitější pochopit jednu věc:
že budoucností léčby anémie nemusí být neustálé zvyšování dávek železa. Budoucností může být naučit se železu lépe rozumět.
Pochopit alespoň trochu jeho původ, vstřebávání, feritin, hepcidin či zánět, ale také molekuly, jako je laktoferin, které nám ukazují, že lidská biologie je podstatně sofistikovanější než číslo uvedené na zadní straně krabičky.
Protože nestačí dostat železo do kapsle. Nestačí ho dostat ani do žaludku.
Musíme ho dostat tam, kde ho tělo skutečně potřebuje – do života našich buněk.
A možná právě tam končí obyčejné „doplňování železa“ a začíná skutečné pochopení anémie. Věřím, že se vám můj článek líbil a že jste si z něj odnesli alespoň pár cenných rad pro vaše zdraví.
