Ze zřejmých důvodů - zejména vzhledem k lunárnímu cyklu žen - byla ženská božstva (např. bohyně Eset/Isis, Artemis, Hekaté) nejčastěji spojována s Měsícem. Určitou výjimku představuje duchovní svět starých Germánů, kteří měli měsíčního boha Mānīho, bratra sluneční bohyně Sól. Rytmus střídání měsíčních fází však neovládal pouze ženský princip ve světě a rozhodně se nevztahoval pouze na "něžnou polovinu lidstva". Souvisel i s tak typicky "mužskými" činnostmi, jako je dřevorubectví.
Zejména horské národy měly rozvinutý svět představ a znalostí o tom, jak lunární fáze správně načasovaly činnost. V článku, který nabízím Poutníkům, se dotknu takových lidových moudrostí, s nimiž jsem se setkal během své výzkumné práce ve Štýrském Hradci. Týkají se načasování, kdy pokácet strom, ale také například zahradnických činností nebo některých domácích prací, které souvisejí s rytmy přírody.
Poprvé jsem se s pravidly hospodaření setkal při rozhovoru na naší univerzitní koleji. Otec jedné ze spolubydlících na našem patře, který pomáhal své dceři nastěhovat se po prázdninách, pocházel z rodiny korutanských Slovinců (die Windische). Kromě starobylého dialektu s mnoha prvky staré češtiny jsou tito lidé známí svými bohatými, i když rychle odcházejícími znalostmi přírody a krajiny. Hospodařili (a částečně stále hospodaří) ve vysokých horách Karawanken a Karnische Alpen (Karnické Alpy).
Seděli jsme u stolu, pili kávu a povídali si o všem možném, když přišlo na to, co kdo dělá. Jakmile Heinrich Skina zjistil, že se zajímám o lidové tradice spojené s krajinou a přírodou, dal se do řeči. On sám pracuje jako tesař, což je řemeslo, které zdědil po svém otci a on zase po svém dědečkovi. Tesaři měli ve východních Alpách vždycky tvrdý chleba. Lidé byli chudí, mnohem chudší než například v Tyrolsku nebo Vorarlbersku. Proto si nemohli dovolit platit za nekvalitní zboží. Truhlář, který by nedokázal vyrobit nábytek, který by vydržel po mnoho generací, by se svým řemeslem rychle skončil.
Zlí jazykové tvrdí, že při vznětlivém temperamentu alpských Slovanů by mohl přijít nejen o zákazníky. Jak ale zařídit, aby truhly, zásobníky na obilí, dřevěné krby, stoly a další kusy selského nábytku odolávaly po staletí hmyzu, prachu, rozmarům počasí a dokonce i ohni? Kromě řemeslné zručnosti (zejména jemného opracování dřeva) tyto požadavky vyžadovaly, aby dřevo samo o sobě bylo dostatečně odolné. Podle dlouholetých pozorování přírody a také podle tradičních představ o tom, jak se svět otáčí, to velmi úzce souviselo s tím, jak se po obloze pohybuje Měsíc.
Pravidla, na která staří alpští sedláci přišli, se zpočátku předávala ústně, z generace na generaci. Později se k nim přidaly písemné poznámky, které se psaly buď na okraj modlitební knížky, nebo do sešitu.do něj si hospodář nebo řemeslník zapisoval podrobnosti o své práci a hospodaření. Od 19. století se navíc mnoho těchto informací šířilo tiskem. svou roli v tomto šíření jistě sehrály i známé kalendáře.
Velkou část těchto informací zapisovali německy mluvící kněží, kteří s místními obyvateli trávili hodně času. Tak se pravděpodobně dostaly na světlo tištěné poznámky, které byly údajně nalezeny při rekonstrukci fary v korutanské obci Teuchl. Fotokopii těchto poznámek (viz obrázek) mi laskavě poskytl pan Skina. Nejsou k nim připojeny žádné další informace, ale podle rukopisu a jazyka, kterým jsou poznámky psány, lze odhadovat, že pocházejí z první poloviny 20. století. Vzhledem k tomu, že jsem na Slovensku na nic podobného zatím nenarazil, předkládám kompletní překlad těchto zápisků. V tomto textu i v dalších pravidlech, která si připomeneme, se často vyskytují výrazy "mladý měsíc", "starý měsíc" - jde o fáze těsně kolem novu, kdy Měsíc tvoří jen úzký srpek. Nyní se však podívejme na překlad poznámek pana Skiny:
V které dny se má řezat palivové a stavební dříví, aby se nezničilo, štípat a červit:
Strom na palivové dříví se má kácet v první čtvrtině měsíce růstu (tj. v novoluní).
Pokud člověk pokácí strom v prvních čtyřech dnech května, nebude toto dřevo páchnout a nebude napadeno červy.
Pokud člověk pokácí strom během posledních dvou dnů (svátečních dnů) března, nebude toto dřevo napadeno červy.
Pokud člověk z takového dřeva vyrobí prkna a nechá z těchto prken vyrobit truhly a krabice, nebudou do nich vnikat červi ani moli.
Dřevo pokácené v předvečer svaté Markéty (poznámka AGM: Margarethenabend připadá na 10. června) nebude štípat. Měsíc může ubývat a ubývat, toto dřevo na to nereaguje.
Dobré znamení: Je-li strom pokácen při dorůstajícím Měsíci ve znamení Ryb, nerozštípne se, neuschne a nescvrkne se.
Je-li strom pokácen v posledních dnech měsíce Krista (pozn. AGM: prosince) a v prvních dnech ledna, dřevo se nerozpadne, nesežerou ho červi a čím bude starší, tím bude tvrdší. Měsíc by měl být co nejstarší a měl by se kácet ve čtvrtek a k večeru.
Také dobré znamení: pokud se dřevo řeže v době, kdy je měsíc nejníže, než zesílí, může se zpracovávat i v době, kdy je měsíc zelený, nebude se štěpit, vysychat ani smršťovat.
Červený smrk je zralý, až když vyprodukuje tři plné metry. (Poznámka AGM: plný metr je lesnická objemová míra, znamená metr krychlový hotového dřeva - např. 1 plný metr prken).
Pokud pokácíte strom v některý z následujících dnů: Den obrácení svatého Pavla (poznámka AGM: 25. ledna) a Den svatého Egídia - 1. září, toto dřevo se nerozpadne ani v nejmladších dnech.
Palivové dřevo by se mělo kácet až od června, nikoliv v květnu.
Dřevo pokácené v posledních třech únorových dnech za ubývajícího Měsíce již nebude regenerovat a jeho kořeny uhnijí. Vytrhávejte keře, vřes a plevel (tak říkali staří) tři dny před ránem 21. června; nebudou již růst.
Pro klučení je vhodný 31. leden a 1. a 2. únor. (Poznámka AGM: Schwenden, doslova dobývání svrchní vrstvy půdy vypalováním lesa, tj. hospodaření s palivovým dřevem)
Pokud chcete strom vypálit, vyvrtejte 1. srpna díru až k jádru (strom uschne).
Dřevo pokácené v posledních prosincových dnech, 1. ledna a v pátek 1. března po západu slunce nepraskne ani se nerozštípne. Dřevo pokácené 1. března odolá požáru.
Dny vhodné pro kácení/spalování stromů: 20. ledna, 3. března, 1., 10. a 18. dubna, 7., 8. a 17. května, 1. a 17. června, 11. června a 11. května. červenec; srpen 3., 17., 20. a 21. září 10., 15., 18. a 30. září; říjen 6., 17. a 18. října; listopad 1., 6. a 10. listopadu; prosinec 1., 6., 11. a 13. prosince. Nejlepšími dny v roce pro klučení jsou 3. březen, 1. duben, 1. a 17. srpen, 18. říjen a 1. prosinec (18. října a 1. prosince stačí sekerou máchnout nebo štípnout pouze jednou)
Podobná pravidla již dlouho shromažďuje referent ochrany životního prostředí městského úřadu korutanského města Hermagor-Sressegger See (Schmohor - Pressegger See) Dr. Klaus Hermann Offner. V článku uveřejněném v místním časopise vydávaném městskou radou uvádí další pravidla pro hospodáře:
Pokud je to možné, dřevo by se mělo řezat v době zimního klidu, nejlépe v prosinci a lednu. To však někdy není možné, a tak vznikla řada dalších pravidel, která určují jiné dny v průběhu roku. Aby dřevo nehořelo (zmínili jsme například dřevěné krby), musí se řezat 1. března, aby měsíc měl ještě 48 hodin. Naopak dřevo na oheň by se mělo řezat, když je měsíc mladý (tj. když je v první čtvrti dorůstajícího měsíce). Aby dřevo dobře rostlo i nadále, musí se řezat v říjnu.
A co zahrada a dům?
Dnes už jen málokdo prakticky využívá informace o tom, kdy pokácet strom pro tu či onu činnost. Několik Poutníků však má zahradu a zajímá se o různé alternativní přístupy k hospodaření. Nabízím jim proto hrst poznámek týkajících se zahrady. I tyto poznámky shromáždil Dr. Offner z prostředí korutanských horských sedláků:
1. Od novoluní do úplňku se obsah šťávy v rostlinách zvyšuje zdola nahoru. Proto by se v této době měly vysévat nadzemní rostliny, jako jsou saláty nebo květiny.
2. Od úplňku do dalšího novoluní se značná část šťávy přesouvá shora dolů, proto by se tehdy měly sázet podzemní rostliny, jako jsou ředkvičky, tuřín nebo brambory.
3. Stromy a keře by se měly prořezávat v době ubývajícího Měsíce. Protože míza je na cestě dolů, strom tehdy "nekrvácí" a zásah neoslabuje jeho životní sílu.
4. Pokud je třeba stromy přesadit, je nejlepší to udělat za úplňku, protože tehdy je v koruně nejvíce mízy. Vzhledem k tomu, že při přesazování jsou kořeny vždy poraněny, je tehdy poškození menší, protože v kořenech je tehdy málo mízy. V následujících dnech, protože v těchto dnech odtéká hlavní část mízy, bude stromek vyživován z koruny. S větším řezem v koruně je dobré počkat zhruba tři dny před novou sezónou. Do té doby je většina mízy v již zahojených kořenech, a tak se jí přes místa řezu v koruně tolik neztratí.
5. Výsadba by měla být provedena za starého Měsíce, přičemž obzvláště příznivé je období Berana, Panny nebo Kozoroha.
6. Sklizeň je vhodné načasovat na období starého Měsíce (tj. po úplňku) a řídit se starým lidovým pravidlem, že se sklízí pouze ráno. Tehdy jsou plody nejsilnější.
7. Také hnojení by se mělo provádět za starého, tj. ubývajícího měsíce.
Podle starých korutanských sedláků platí pro načasování domácích prací tato pravidla
1. Zabíjení se má provádět za starého měsíce. V takovém případě a při správném skladování uzená slanina nežlukne a není napadena červy.
2. Kysané zelí se má sklízet, krájet a nakládat za starého měsíce. Pak si zachová své aroma a nezplesniví.
3. Bělení stěn by se mělo rovněž provádět za starého Měsíce. Vápno se pak lépe spojí s omítkou a zeď nezmění barvu. (Poznámka AGM: toto pravidlo se nyní může hodit těm, kteří mají chalupu a chtějí ji udržovat tradičními metodami. Platí totiž pouze pro vápenné omítky a hliněné nebo jiné propustné omítky. V případě brizolitu to pravděpodobně nevadí, ten je prakticky nepropustný. Nehledě na to, že brizolitová omítka na dřevěném domě nebo na hliněném, např. zděném domě je na slovenském venkově často rozšířeným barbarstvím, které stavbu vlastně zabíjí)
4. Zajímavé pravidlo, které stojí za vyzkoušení, se týká stříhání vlasů - měly by se stříhat při ubývajícím Měsíci, tehdy by měly být hustší a zdravější.
Je pravděpodobné, že mnohá pravidla znáte a máte je vyzkoušená. Bude však velmi zajímavé, když si své zkušenosti nenecháte pro sebe, ale napíšete je do diskuse. Některá pravidla jsou zdánlivě nesmyslná (např. proč 1. srpna, a ne třeba 3. srpna), nebo dávají smysl jen při zohlednění kontextu, ze kterého vyplývají. Co se toho týče, na to jsou však mé současné znalosti krátké. Některé z nich už neznají ani korintští hospodáři - vědí jen, že se to tak dělalo vždycky a fungovalo to. Jiné zřejmě souvisejí s mocí jednotlivých světců, o nichž se lidově věří, že mají různé sféry působení v přírodě a v lidské činnosti (sv. Markéta, sv. Egidius atd.). Další pravidla souvisejí s poznáním života rostlin a stromů; jsou to zejména ta, která jsme zmínili v souvislosti se zahradou. Jsem však teprve na začátku zkoumání této oblasti lidového poznání přírody, takže budu rád za jakékoli vaše zkušenosti a postřehy.
Zdroje:
Fotokopie anonymních poznámek poskytnutých panem Heinrichem Skinou z Görtschachu (Gorizia), Karnské Alpy, Korutany
OFFNER, Klaus Hermann (1997): Beitrag des Umweltschutzreferenten. Mitteilungsblatt der Stadtgemeinde Hermagor-Pressegger See, S. 14
Gorimir
