V tom je velká pravda. Trávicí trakt potřebuje odpočinek. Proč? Pokud je náš trávicí trakt neustále zatížený, přicházíme o velké množství energie a dalších benefitů pro zdravý život. Budeme si to postupně rozebírat. Příjem potravy od rána do pozdního večera znamená, že náš trávicí trakt je v permanenci bez většího odpočinku 12 až 16 hodin denně.
To je v současné době jeden z extrémních problémů současného životního stylu. Většina populace má nadváhu a mnoho lidí je obézních. Jejich BMI je vyšší než 25. Ptáte se opět: proč?
Je třeba si uvědomit, že když se pořádně najíme, náš trávicí trakt spotřebuje 70 % energie, kterou máme v danou chvíli k dispozici. Mozek spotřebuje 20 % životní energie, když jsme vzhůru. Pokud se tedy dobře najíme a ještě nic neděláme, náš organismus již pracuje na 90 %. Pokud k tomu přidáme jen lehký pohyb, dostáváme se na 100 %. Co se stane, když po jídle vykonáváme jakoukoli dynamickou činnost? 
Odpověď je, že začneme spotřebovávat naši energetickou rezervu a dostaneme se nad 100%.
Řeknete si, že v tom není žádný problém, když má naše tělo rezervy
Hlavním problémem je, že pokud často saháme do rezerv, tělo se snaží vytvářet stále větší a větší zásoby. Zásobou pro tělo je tuk. Takže začneme přibírat. Kromě přibírání se naše tělo rychle opotřebovává, protože se nedokáže dostatečně samoopravovat.
To je ještě důležitější než přibírání na váze. Pokud se tělo nedokáže recyklovat, začne mnohem rychleji stárnout.
Slyšeli jste o přepínači mTor ( mechanistický cíl rapamycinu) v našem těle? Je to přepínač, který řídí dva základní režimy našeho těla, a to růstový a regenerační režim. Je to hlavní regulátor buněčného růstu.
Druhý problém spočívá v tom, že tento vnitřní přepínač by měl periodicky přepínat mezi těmito dvěma režimy. Pokud však jíme dlouho a hodně, zbývá málo času na regeneraci organismu a pokud se podíváme na úroveň buněk, buňky se nedostatečně recyklují. Proces tzv. autofagie je nedostatečný.
Proč je autofagie životně důležitá?
Autofagie je základním procesem pro zdraví buněk a organismu. Pokud by byla zcela vypnuta, buňky by se zaplnily odpadem, což by vedlo k jejich dysfunkci a smrti. Bez pravidelného čištění – podobně jako při hromadění odpadků ve vaší domácnosti – by prostředí buňky přestalo být funkční.
Autofagie je mechanismus buněčné recyklace.
Autofagie je katabolický proces, při kterém buňka rozkládá staré proteiny, poškozené organely a další buněčné struktury na jejich základní stavební jednotky, jako jsou aminokyseliny. Tyto složky se následně znovu využívají k tvorbě nových proteinů nebo se spalují na energii. Autofagie funguje jako buněčná recyklační stanice. Buňka při ní prohledává své vnitřní prostory a hledá staré a poškozené komponenty, které lze využít k opravě a obnově.
Autofagii dnes již dokážeme podpořit špičkovými produkty. Jedním z nejdůležitějších je Spermidine.
Úloha lyzozómov: Bunkové čističky odpadu
Proces autofagie by nebyl možný bez lyzozomů, specializovaných organel, které shromažďují staré proteiny, organely a další buněčný odpad, včetně patogenů. Lyzozomy obsahují enzymy, které tyto struktury rozkládají na základní složky. Kromě toho lyzozomy ničí tzv. proteinové agregáty – shluky poškozených proteinů, které se časem hromadí a přispívají k vzniku neurodegenerativních onemocnění, jako je Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba
Selhání autofagie je spojeno s dalšími patologickými stavy, včetně:
Metabolickými poruchami: Narušená autofagie je spojena s obezitou, cukrovkou a dalšími metabolickými dysfunkcemi. Chronickým zánětem: Nedostatečné odstranění poškozených buněk může vyvolat zánětlivé reakce, které souvisejí se stárnutím a chronickými onemocněními.
Kalorická restrikce je tedy klíčovým procesem, který spouští tvorbu nových, efektivnějších mitochondrií schopných nahradit staré a poškozené. Tyto nové mitochondrie zlepšují energetickou kapacitu buňky, což jí umožňuje efektivnější produkci ATP, hlavní energetické měny buněk, i s omezeným množstvím dostupného paliva. Současně AMPK, klíčový senzor energetického stavu buňky, podporuje dostupnost paliva pro tyto mitochondrie. Aktivuje produkci glukózy v játrech (proces známý jako glukoneogeneze) a mobilizuje tukové zásoby, aby uvolnil energii z tukových buněk.
Závěr: Kalorická restrikce a půst – zapomenutá moudrost minulosti
Je třeba si uvědomit, že kalorická restrikce není žádným moderním vynálezem – má hluboké kořeny v náboženstvích, filozofiích a tradičních kulturách po celém světě. Půstní dny byly součástí křesťanství, islámu, judaismu, ajurvédy i zenového buddhismu – nejen jako duchovní akt, ale také jako přirozený způsob detoxikace těla a obnovení rovnováhy.
Dnes, v době neutuchající hojnosti, jsme tento princip degradovali svým nesprávným způsobem života – nepřetržitým příjmem potravy od probuzení až do pozdního večera, často bez pocitu hladu, jen ze zvyku. Právě proto je důležité si uvědomit, že jíst do poloviční sytosti a nepřejídat se je základem dlouhodobé vitality.
Moderní věda potvrzuje, že časově omezené stravování (intermittent fasting) a mírné omezení kalorií mohou nastartovat autofagii – vnitřní proces obnovy buněk, který pomáhá tělu zbavit se poškozených struktur, snižovat záněty a podporovat dlouhověkost. Pravidelné přestávky v jídle dávají tělu čas na regeneraci, zlepšují metabolismus, podporují hormonální rovnováhu a mohou předcházet civilizačním chorobám.
Kdo tedy touží po zdravějším a vědomějším životě, neměl by se ptát "Co ještě mohu jíst?", ale spíše "Kdy a kolik je pro mé tělo přirozeně prospěšné?"
Nezapomeňte, že základem zdraví je prázdný žaludek.
