Naše civilizace vnímá nemoc jako něco, co je mimo nás, a pak očekáváme řešení v podobě tablet, očekávámeočekáváme, že lékaři a pilulky vyřeší naše problémy za nás, a nepřemýšlíme o tom, co se nám naše tělo snaží říct.
No, chce nám jen ukázat cestu k rozvoji našeho ducha
Pokud tedy do terapie nezapojíme svého ducha, je šance, že se problému zbavíme, nulová. Po zdánlivém vyléčení nebo zmírnění příznaků vždy dojde k recidivě.
Čím více pacient spolupracuje s lékařem, terapeutem, tím je léčba účinnější. Když se objeví problém, je třeba se zamyslet a na chvíli se zastavit, abychom zjistili, zda neděláme něco špatně, a ne jestli se to mámáme problém, hledáme tu správnou pilulku, od které očekáváme, že náš problém vyřeší. Pilulka náš problém nevyřeší, často ho jen oddálí nebo jen otupí, znecitliví, vyřadí naše smysly. Nejprve musíme vyřešit problém ve své hlavě, a pokud se nám to podaří, pak můžeme nastartovat samoléčebný proces našeho těla.
Mnozí z nás velmi dobře vědí, že pro stromy není vidět les
Často se stává, že teprve když máme zdravotní nebo vlastně jakýkoli problém, zastavíme se, přemýšlíme a někdy i nadáváme na Boha, že proč zrovna já ? Tehdy si začneme klást první z mnoha otázek týkajících se našeho bytí. Čím větší problém, tím více jsou i ti největší materialisté ochotni slevit ze své filozofie.
Oblíbená věta zdravých lidí zní "že musím na něco umřít".
Když se však člověk začne potýkat s vážným zdravotním problémem, na tuto frázi rychle zapomene.
Zdravý člověk má tisíce myšlenek, nemocný člověk má jen jednu - být zdravý...
Můžeme vidět třísku v oku druhého, ale nevidíme třísku ve vlastním oku. To je zásadní problém a tato myšlenka nám také umožňuje nahlédnout do významu psychologie nemoci.
Terapeuti, lékaři jen otevírají dveře, stejně jako učitelé. Tuto větu musíme hluboce pochopit, abychom se zbavili svých trápení. U nás již existuje přeložená literatura, která pojednává o psychologickém významu různých nemocí.
Celý náš okolní svět, mikroamakrokosmos nevyjímaje, je založen na harmonickém fungování. Vždyť i elektrony krouží kolem jader atomů na energeticky nejpříznivějších oběžných drahách. Celá příroda se snaží minimalizovat výdej energie. Kdekoli v našem vesmíru, při jakémkoli narušení rovnováhy, harmonie, vzniká problém. Vesmír se svými mechanismy vždy snaží tuto nerovnováhu vyrovnat. Vždyť bez samoregenerační činnosti našeho vesmíru, planety, bychom již dávno nemohli obývat naši planetu.
Kolik odpadu denně vyprodukuje člověk, kolik toxinů se každou vteřinu vypouští do řek a dostává se do potravního řetězce. Každý den se náš imunitní systém musí vypořádat s více než 50 000 podněty, které musí zpracovat. Pokud mu nepomůžeme, může po určité době vzniknout problém. Proto je také důležité přemýšlet o tom, co do svého těla dáváme.
Člověk je součástí přírody a často se zdá, že nezaujímá energeticky nejvýhodnější pozici na naší planetě. Spíše to vypadá jako plýtvání energií. Žádný tvor se v přírodě nechová tak jako člověk, ale opět bych nerad zobecňoval.
I stará mystika hovoří o rovnováze mezi dobrem a zlem. Kdykoli je rovnováha narušena, vzniká problém. Kdo by neznal tento mýtický boj, který provází lidstvo od jeho počátků. I andělé a démoni musí být v rovnováze, aby duchovní svět mohl fungovat.
Člověk není výjimkou. Je součástí tohoto světa a nemá na výběr. Má svobodnou vůli, to ano, ale nemá na výběr. Musí se také chovat harmonicky, pokud nechce zničit svůj prostor pro život na této planetě. Zdraví naší civilizace říká, že tomu tak není. Nežijeme v harmonii, energeticky plýtváme téměř vším, co nám přijde pod ruku. Odvracíme se od přírody a přestáváme ji vnímat jako součást sebe sama. Pokud tuto skutečnost nebudeme respektovat, bude mít člověk problémy. Naše matka Země se našemu počínání brání.
Velmi podobné je to s energetickým opotřebením našeho těla. Vysoké pracovní tempo, civilizační faktory a zejména nevědomost nás odvádějí od harmonie s přírodou. Velmi často neumíme smysluplně energeticky využívat potenciál své bytosti, a proto dochází k různým disharmoniím, které se pak projevují na fyzickém těle jako zdravotní problém. Přestáváme naslouchat svému tělu a přepínáme ho. Nevidíme světla, když máme nějaký problém.
Řídíme svůj život na vysoké obrátky, a to je špatně. I když řídíme auto a nemáme automatickou převodovku, řadíme tak, aby se zvýšila životnost motoru našeho auta a aby auto zbytečně nehučelo.
Podívejme se na to tak, aby náš automat dlouhodobě dobře fungoval. Pokud totiž na některém místě dlouhodobě přetrvává disharmonie, přeroste tato nerovnováha v problém zvaný nemoc.
Když se blíže podíváme na hospodaření s energií v našem těle, zjistíme, že informace, které na nás v současné době přicházejí ze všech stran, mají falešnou vypovídací hodnotu.
Někde se dočteme, že máme dát snídani sobě, oběd příteli a večeři nepříteli. Někdo tvrdí, že maso je nezdravé a že bychom měli být vegetariáni. Pak čteme, že bychom měli držet půst - hladovku. Že musíme detoxikovat své tělo.....
Tak jak to tedy je?
Nejdůležitější pro člověka je vyhnout se jakémukoli extremismu. Člověk je všežravec. Dokážu pochopit vegetariánství, pokud má filozofické pozadí, ale zabývat se jen tím, co denně jím, abych náhodou nejedl maso - to je holý nesmysl.
Správný zdravý stravovací režim by měl být přizpůsoben tomu, co děláme, ať už pracujeme, nebo odpočíváme. Proč ?
Jen si uvědomte, že 20 % naší životní energie si bere mozek, ať se nám to líbí nebo ne. Když zatížíme náš trávicí trakt naplno, mlýnek na mletí potravy a celý trávicí trakt si vezme dalších 70 % . Když se hýbeme jen minimálně, , svaly si při minimálním zatížení berou asi 10 % . Takže při plném žaludku jede náš stroj na 100 % a my vlastně nic neděláme . Pokud nyní začneme dělat cokoli jiného , začíná to být problém, protože začneme čerpat tělesné rezervy, které jsou určeny na něco úplně jiného.
ano, někdy je nutné z těchto rezerv čerpat a naše tělo má také nástroje, jak tyto rezervy doplnit, ale opakuji, že problém začínázačíná ve chvíli, kdy tuto rezervu využíváme v rámci spotřeby energie a pak se divíme, že jsme často unavení, že ve 40, 50, 60 letech tělo kolabuje. Náš organismus je předčasně opotřebovaný. Psychické vyhoření u vedoucích pracovníků je velmi časté.
Pokračování...
Ing. Pavol Machnič https://www.zdravysvet.sk/
