Možnosti využití gemmoterapie v psychiatrii

Podle údajů WHO[1]) jsou nejvíce předepisovanými - a také nejvíce zneužívanými - léky ze skupiny tzv. trankvilizérů, tj. léků, které navozují zklidnění, snižují pocity úzkosti a zmírňují přetížení psychickým napětím.

Klasickým zástupcem této skupiny léků je diazepam a jeho četné deriváty, které jsou nabízeny pod různými obchodními názvy - např. radepur, defobin, rudotel apod. Tyto léky jsou vysoce návykové a při dlouhodobém podávání zanechávají nevratné změny v organismu, zejména v mezimozku.

Druhou skupinou stále častěji předepisovaných léků jsou antidepresiva, tj. léky určené ke zlepšení nálady. Pojem "deprese" však nelze chápat úzce jako stav chronicky špatné nálady. Zejména endogenní deprese je hluboké onemocnění "celého člověka" a podle literatury je to stav, který přináší postiženému nezměrné utrpení.

Antidepresiva jsou mnohem méně návyková než léky na uklidnění, a proto jejich podávání psychiatři v poslední době upřednostňují i tam, kde byla dříve jednoznačně indikována trankvilizéra. Jejich nevýhodou oproti trankvilizérům je velmi pomalý nástup účinku, který trvá až 3 týdny.

Teoretické vysvětlení účinku antidepresiv podporují velké randomizované studie, které ukazují, že tyto léky ovlivňují hospodaření mozku různými mechanismy, tzv. neurotransmiterů, zejména cholinu a serotoninu.

Původní dělení antidepresiv bylo na thymoleptika a IMAO. Thymoleptika vychytávají biogenní aminy, hlavně serotonin (a dopamin) v těle a transportují je přednostně do mozku, kde je pakdostatečném množství, aby obsadil všechny receptory na synaptických štěrbinách mezi jednotlivými neurony. Dělí se na tricyklická a tetracyklická antidepresiva. IMAO jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který štěpí nebo rozkládá biogenní aminy - serotonin, dopamin a částečně cholin. Thymoleptika a IMAO se nesmí podávat současně, nebo dokonce v krátkých intervalech, protože hrozí riziko hypertenzní krize, což je život ohrožující stav.

Modernější antidepresiva jsou zaměřena především na řízení hladiny serotoninu, jehož nedostatek v mozku je prokazatelně důležitější než dopamin při vzniku depresivního stavu nebo panické poruchy.

Při vzniku depresivní epizody je základním doporučením podávat vhodná antidepresiva v dostatečně vysoké dávce a po dostatečně dlouhou dobu, jinak se epizody vracejí, často s horším průběhem. Proto by každá depresivní nebo panická epizoda měla být léčena ve specializovaném zařízení. Odborní psychiatři - pravděpodobně oprávněně - poukazují na nežádoucí skutečnost, že někteří praktičtí lékařipraktičtí lékaři pokoušejí léčit tyto pacienty sami - a buď oni, nebo pacienti - se obávají počátečních vysokých tzv. dávky záchvatu se pacienti bojí. Nemocný často užívá správný lék, ale ve špatné = příliš nízké dávce, kterou někteří pacienti ještě sníží, protože se "bojí chemie." Nízká dávka sice otupí nejostřejší výkyvy depresivního záchvatu, ale ne dostatečně; po určité době je nemoc jakoby zakonzervována ve stavu, kdy pacient již neprožívá nejhorší utrpeníčasto spojené se sebevražednými myšlenkami, ale je stále nemocný, prožitek je vnímána pacient nabývá přesvědčení, že jeho nemoc je v podstatě nevyléčitelná.

Nyní vyvstává otázka, zda můžeme nemocným v těchto stavech pomoci fytoterapií a zda lze ve fytoterapii použít gemmoterapeutické léky.

Odpověď je zcela jasná: pokud použijeme známou školní stupnici pro hodnocení patologických prožitků, kde 1 znamená nejlehčí formu poruchy, reprezentovanou pouze špatnou náladou, a kde 5 znamená plnohodnotnou depresi, je třeba se ptát, zda je možné, aby se nemocný cítil dobře. epizodu, kdy pacient již začíná vážně uvažovat o sebevraždě, protože nevidí jiné východisko - můžeme s jistotou říci, že na odborné úrovni můžeme zasáhnout fytoterapií ve stupni 1 a 2 a pouze pomocně ve stupni 3. V tomto případě je třeba se zaměřit na to, zda je možné zasáhnout na profesionální úrovni. Stupeň 3 již musí být ovlivněn silnějšími léky, stupeň 4 jistě patří psychiatrovi - a ve stupni 5 bude psychiatr pravděpodobně zvažovat i potřebu ústavní léčby.

Rostlinných léků, které mohou ovlivnit psychický stav, není mnoho - a zajímavé je, že působí podobně jako chemické léky, včetně toho, že - zejména thymoleptika - mají opožděný nástup účinku

- meduňka lékařská působí jako uklidňující prostředek

- výtažek z měsíčku lékařského působí jako trankvilizér

- kořen kozlíku lékařského působí jako jednoduché sedativum

- nálev ze srdcovky působí jako jednoduché sedativum

- květ levandule působí jako jednoduché sedativum

- okvětní lístky měsíčku lékařského

- květ měsíčku lékařského působí uklidňujícím způsobem

- nálev z ostrožky působí jako thymoleptikum

- stonek dopbromysli působí jako thymoleptikum

- vrbový list působí jako thymoleptikum

- třezalka tečkovaná působí jako IMAO

- květenství gotukoly působí jako thymoleptikum

- extrakt z mexické damiány působí jako IMAO

IMAO působí částečně jako druh energizéru, a proto je jejich aplikace vhodná spíše u depresí, u nichž převažuje útlum. Tam, kde převažuje motorický neklid, tj. při depresivních epizodách agitovanosti, jsou vhodnější thymoleptika.

První otázka, která terapeuta napadne, je, zda je vůbec možné nebo vhodné uvažovat o předepisování gemmoterapeutik, pokud i většina rostlinných léků v základních koncentracích působí mírně nebo slabě. Odpověď na tuto otázku není zdaleka jednoznačná. Již jsme uvedli, že gemmopreparáty se vlastně připravují ve zředěném stavu, tj. v homeopatické potenci D1 - což odpovídá přibližně desetinásobnému zředění účinných látek. Praxe však ukazuje, že gemmoterapeutika nelze podceňovat. Zaprvé, potence D1 stále obsahuje poměrně velké množství účinných látek, a zadruhé, gemmopreparáty se vyrábějí ve velmi nízké koncentraci.další látky, které jsou v rostlině přítomny pouze v zárodku.buňkách, takže nemohou být přítomny v běžných alopatických extraktech, a konečně nelze přehlédnout přítomnost nových informací, které dodává homeopatické třepání podle předepsaného postupu.

Bohužel nemám k dispozici výzkumné zařízení, takže se mohu řídit pouze zkušenostmi, odpozorovanými v praxi. Již vícekrát jsem si ověřil, že lidé s hlubším duchovním smýšlením reagují na gemmoterapeutika přednostně. To platí i pro homeopatika obecně. Emil Páleš, CSc. se pokusil tuto skutečnost věrohodně vysvětlit. - který naznačuje, že homeopatika (mezi něž patří i gemmopreparáty) nepůsobí přímo na fyzické tělo, ale na jeho jemnější předchůdce, tj. předobraz, který je tzv. astrální tělo, kterému se hrubé fyzické tělo postupně snaží přizpůsobit. Astrální tělo materialistů je velmi úzce spjato s hrubým fyzickým tělem, takže jemnější vlivy homeopatických léků na něj působí jen málo. U duchovně prožívajícího člověka je naopak astrální tělo s fyzickým tělem spojeno volněji, takže slabší, jemnější vlivy vnímá snadněji.

U lidí s duchovnějším smýšlením se proto nebojím používat gemmoterapeutika; u lidí s materialističtějším smýšlením dávám přednost spánkovýmkromě toho musím brát v úvahu skutečnost, že ne všechny gemmoterapeutické byliny ovlivňující psychiku jsou komerčně dostupné.

U gemmoterapie jsem se setkal se zajímavým jevem, kdy se působení gemmopreparátu poněkud liší od působení klasického léku. To vyniká zejména v případě dvou gemmopreparátů, a to měsíčku lékařského, lípy a vřesu. Měsíček lékařský psychiku příliš neovlivňuje, ale neznámým mechanismem (pro mě) může po delším podávání práh citlivosti uživatele stát méně citlivým na rušivé vjemy a události. Vjemy, které včera člověk vnímal jako rušivé a bolestivé, jsou nyní podprahové, a proto je nevnímá. Vápník také příliš neovlivňuje psychiku, ale nějakým způsobem posiluje nervy uživatele, takže lépe snáší nápory. Ani měsíčkový, ani lipový čaj těchto stavů nedokážou dosáhnout ! Vřes ve formě čaje mírně uklidňuje, ale kombinace vřesového thé s přídavkem vřesového gemmoterapeutika má mnohem dramatičtější účinek - zejména u pacientů s rakovinou.

Měli bychom zmínit ještě jednu skupinu léčivek - a to jsou byliny označované jako adaptogeny, harmonizéry nebo antistresory. Hlavním zástupcem této skupiny je kořen ženšenu, dále kořen eleuterokoku, kořen aralky manducy, kořen a pupečník čínský, kořen leuzei, zlatý kořen nebo kořen rhodioly a další. Žádná z těchto drog nezpůsobuje uklidnění ani nezlepšuje náladu. A účinně pomáhají tělu bojovat se stresem, a tím podporují jeho adaptaci na prožívané situace a harmonizují organismus. Dlouhodobý stres, i když malé intenzity, působí na člověka subjektivně i objektivně. Subjektivně se zhoršuje nálada a vzniká psychické napětí. Tyto faktory lze významně korigovat např. cvičením tai-či nebo jógy, ale také filozofickým hledáním pravého smyslu života; úlevu mohou přinést i bylinky nebo v krajním případě léky. Objektivní působení stresu však prochází podvědomím a vůlí se s ním nedá mnoho dělat. Regulační mechanismy se rychleji opotřebovávají a v důsledku toho - mimo jiné - například rychleji sklerotizují cévy, a tím vlastně rychleji stárnou. Bylinky z této skupiny však mohou tento stav výrazně regulovat a vrátit situaci do normálu. Uvedené byliny jsou většinou zahraničního původu a není mi znám žádný český výrobce gemmopreparátů těchto taxonů a potřeba není pokryta ani dovozem. Jsem přesvědčen, že pro gemmopreparáty z těchto bylin budou platit stejná pravidla, jaká jsem uvedl výše pro použití produktů naší domácí flóry.

Autor: MUDr. Josef Zentrich, bylinkář